| Obecní kroniky | ||
| Kronika Klučov 1950-51 | Strana 17 | Obsah této kroniky |
| Předchozí strana | Další strana | |
Cukrovar koupil mlýn bez pozemků za půl mil. Kč a tak se zbavil břemena. Pronajal mlýn se zahradou a příslušenstvím mlynáři Josefu Aldorfovi, rodákem z Božejova na Pelhřimovsku v roce 1927.
Ten dal do mlýna na svůj náklad nové stroje a zdokonalil práci ve mlýně tak, že v době německé okupace se mlelo týdně 6-7 vagónů obilí. K vodnímu kolu byl přidán pohon elektřinou, z bývalé stodoly zřídil na pohon motorový šrotovací stanici a skladiště na obilí. Přestavěl obytné stavení na jednopatrové, na mlýnskou budovu dal novou střechu krytou eternitem. Po okupaci vyměnil staré stroje, odstranil mlýnské šrotovací kameny, nahradil je válcovými stolicemi. V mlýnské budově postavil sila na 25 vagónů.
Za něho se rozšířilo dojíždění selských mlečů do mlýna z celého širokého okolí, až to vzbuzovalo u okolních mlynářů zlou krev. Zaměstnával ve mlýně 10 lidí a čtyřčlenná rodina spolupracovala v mlýnské administrativě. Výrobky mlýnské dodával do Prahy a okolních měst a vesnic obchodníkům a pekařům vlastními autodopravními vozy.
Druhým rokem okupace byl na udání zatčen, že mele bez úředního povolení a prodává lidem mouku. Lidé z dalekého okolí Prahy, okolních měst a vesnic chodili každodenně ve dne i v noci do mlýna a málokdo odešel, aby nenesl raneček mouky za cenu běžnou. Lidé to vystihli a zneužívali. Zařídili si to ta
k, že šlo do mlýna více osob z jedné rodiny, a tak přinesli více. To dělali lidé, kteří zde byli neznámí. Lidi doháněla bída a zlá doba okupačního hospodářství. Nedalo se nic jiného čekat než že mlynář bude obětí své útrpnosti a nezištnosti. Byl zatčen a vězněn v Kolíně, v Praze a Terezíně přes rok, navrátil se domů s podlomeným zdravím. Po jeho zatčení a odvezení vedla mlýn dále jeho manželka s pomocí dcery a syna, ale návštěva lidí prosících o pomoc v bídě neustala.