| Obecní kroniky | ||
| Kronika Klučov 1950-51 | Strana 16 | Obsah této kroniky |
| Předchozí strana | Další strana | |
Zajisté stavěli mlýn pro své potřeby, neb lidé usedlí v obci náleželi do panské zvůle a bylo jich velice málo v celé obci.
Ve mlýně byl nájemce, který držel mlynářskou chasu, přitom sedlačil, neb ku mlýnu náleželo 15 jiter pozemků, chlévy, kolny a stodola.
Vodní kolo hnalo dva mlýnské kameny vodou z mlýnského náhonu.
Vystřídalo se hodně nájemců, jejichž jména se vyskytují ve starých záznamech. V 18. století přešel mlýn do rukou rodiny Reimvaldů, kterážto rodina přišla z Tyrol, kdež předek této rodiny sloužil co lesní u Lichtensteinů. Rodina vymřela, poslední jest veden Reimvald Václav, mlynář v Klučově. Po jeho smrti zůstaly dvě dcery a ty mlýn prodaly r. 1890 Adolfu Buriánovi, mlynáři z Miškovic.
Ten celý mlýn přestavěl - měl dříve jen dvě podlahy a on jich postavil pět. Zřídil z něj podnik průmyslový, nesl firmu Válcový mlýn v Klučově. Postavil též obytné stavení ze starého ovčince o pěti místnostech. Dříve byly dvě obytné světnice přímo ve mlýně a šalanda pro mleče a chasu mlynářskou. K odvozu mouky a přívozu obilí držel pár koní a kočího. Rozvážel
mlýnské výrobky hlavně do Černého Kostelce a Českého Brodu pekařům a obchodníkům.Roku 1925 zemřel. Jelikož jediného mužského potomka ztratil v roce 1920, který co ruský legionář se vrátil ze světové války domů a po roce skončil život ranou z revolveru v zahradě mlýna, zůstaly tři dcery, ty prodaly mlýn cukrovarnické společnosti se správou cukrovaru v Českém Brodě. Cukrovaru záleželo na tom, aby vlastnil mlýn v Klučově skrze vodní právo, neboť cukrovar prohrál velkou válku s mlynářem Buriánem, který vedl s
por pro znečisťování mlýnského potoka kalnou vodou z cukrovaru. Mlynář po tříletém soudu spor vyhrál. Cukrovar musel na svůj náklad každé tři roky mlýnský potok od bahna čistiti a platiti roční poplatek.