Obecní kroniky | ||
Kronika Žhery, List 11 | Strana 22 | Obsah této kroniky |
Předchozí strana | Další strana |
Císař Josef II. (1780–90) zrušil nevolnictví. Poddaní se mohli stěhovati a měniti svá povolání, robotu snížil na polovici.
V roce 1781 vydal toleranční patent, jímž dovolil evangelíkům svobodné vyznávání náboženství.
Evangelický pohřeb ze Žher
V roce 1782 na Hod boží velikonoční zemřela v Žherách Dorota, manželka Michala Procházky, jenž se byl s rodinou k vyznání evangelickému přihlásil. Chtíce ji pochovati ve Skramníku, přinesli ji v úterý na hřbitov, ale tam shromáždilo se přes 900 lidí, kteří hřbitov obsadili a mrtvolu pohřbíti nedopustili.
Ve středu povolán vrchní kostelecký, jenž se dostavil s 5 rychtáři. Ale ani jim se nepodařilo mrtvou pochovati: zvoněno na poplach, lidé se sběhli ze všech okolních vesnic a byli by vrchního uškrtili. Utekl i s rychtáři.
Učiněn pokus ještě ve čtvrtek, zvoněno na poplach, lid se sběhl a hřbitov obsadil. Toho téhodne nikdo v okolí nepracoval, jak se uhodilo na zvon, sbíhali se lidé a domy zůstaly prázdné.
V sobotu vydali se příbuzní zesnulé do Prahy ke generálu Wurmserovi o pomoc vojenskou. Generál je laskavě přijal a slíbil, že nazejtří vojsko bude na místě a zemřelá se pochová.
Vyslán tam oddíl jízdy, k němuž přirazila posádka kouřimská s hejtmanem Ruffem. Když se blížili ke Žherům, slyšeli kolem sebe poplašné zvonění, i ptá se hrabě Pachta, co by to znamenalo. Dáno mu v odpověď, že lid se svolává. Ještě se dvěma důstojníky vešel do stavení a kázal mrtvolu vynésti. Vojsko rozestoupilo se ve čtyři řady a uprostřed nesena zemřelá na
hřbitov. Skramník i okolní stráně naplnily se zatím lidem tak, že se podobaly vojenskému táboru. Tamní kantor Baroch napočetl lidí do 9 000. Vojsku bylo cestu šavlemi si raziti. Nejsmělejší hájili hřbitov a vrata tam vedoucí těžkými balvany zatarasili. Hrabě Pachta pětkrát lid vyzval, aby od předsevzetí svého upustili, že tělo pochováno býti musí. Odpověděli pohrůžkami. Velel před jejich očima na ostro nabíti - ale ani to nepomohlo. Teprve když vojsko vypáčilo u fary dveře a farou na hřbitov vniklo, rozutíkali se a zalézali kam kdo mohl; někteří do kostela, učitel Baroch na kůr, jiní do márnice a 45 lidí i na věž vylezlo, odkud kamením po vojsku házelo. Mrtvola konečně pochována.Aby výtržnosti takové se neopakovaly, přinesena lavice před farskou stodolu a vysázeno kantoru Barochovi a každému, kdo byl chycen, 25 rákoskou. Mnozí ve spěchu, se zdi hřbitovní skákajíce, těžce se potloukli. Vojsko vyčastováno na útraty obyvatelstva a faráře Jakuba Zelenky. Teprve po slibu, že se Procházkovi nikdo mstíti nebude, v
ojsko odvoláno.Příhodu vypsal milčický Vavák a českobrodský evangelík Čermák.