se sedmdesáti obcemi Karlu knížeti z Lichtensteina za 600.000 kop gr. míšeňských. Z obnosu mu bylo později sleveno téměř polovic, protože statky byly vypáleny a poddaní po 30leté válce zchudlí.

Pod vládou německých knížat lichtensteinských byl Skramník - po roce 1848 jen dvůr - do roku 1923, tedy plných 300 let.

Posledními zde vládnoucími byli Jan II. a František Karel Eusebius, knížata z Lichtensteina. Na devadesát městeček a vesnic v našem kraji si oddechlo po nadvládě cizích, německých šlechticů, jimž záleželo jen na vlastním blahobytu a kteří utráceli plody práce chudých českých lidí v cizích státech.

Státní pozemkový úřad přidělil zdejší dvůr v r. 1926 sociálně demokratickému družstvu z Milčic ve výměře 68 ha 37 arů (v skramnickém katastru 49 ha 20 a, v tateckém katastru 19 ha 17 a). Členové se přistěhovali do dvora, pracovali ze všech sil, složili podíly po 2.000 Kčs a po šesti letech jim vedení družstev oznámilo, že dvůr prodalo Vratislavu Hrabovi z Chrášťan v r. 1932. Byl to syn statkářův, oženil se a manželka Anna, rozená Žemlová, se stala spolumajitelkou dvora. Pro nedostatečné odvádění dávek a špatné hospodaření dali Němci v r. 1943 Hrabovi vnucenou německou správu. Hraba byl vězněn 8 měsíců na Pankráci a 14 měsíců v Jugoslavii.

Po osvobození vlasti dosadil místní národní výbor českou národní správu. Dne 17. května 1946 č. 41 5334/46-IX/A22 provedlo Ministerstvo zemědělství konfiskaci Hrabova zemědělského majetku a Okresní národní výbor v Českém Brodě provedl parcelaci jeho polovice dvora. Půdu přidělil s úrodou 44 uchazečům. Druhá polovice dvora byla konfiskována Anně Hrabové v r. 1948 a rodina se odstěhovala po vánocích do Chrášťan.

Další strana.