V roce 1493 prodal král Vladislav panství kostelecké s okolními vesnicemi panu Janu Slavatovi z Chlumu. Nástupcem jeho byl od r. 1497 Michal Slavata, který panství rozšířil o 12 vesnic a roku 1503 daroval skramnickému kostelu první, krásný zvon. Zemřel bez dětí a panství zdědil synovec jeho Diviš Slavata. Po strýci zdědil panství Košumberk a koupil ještě několik statků. Diviš odepřel svou pomoc králi Ferdinandovi I. ve válce šmalkaldské proti německým evangelíkům a proto bylo jeho jmění konfiskováno dne 20. července 1547.

V majetku bohatého a slavného rodu Smiřických byly Skramníky do osudné bitvy na Bílé hoře. Po Jaroslavovi ze Smiřic vládl jeho synovec Zikmund od r. 1597, dále jeho syn Jaroslav 1608–1611, jemu následoval jeho bratranec Albrecht Václav do roku 1614 a po jeho smrti převzal statky strýc Albrecht Jan, který se činně účastnil pražského povstání dne 23. května 1618. Zemřel v témže roce při obležení Plzně. Jeho mladší bratr Jindřich Jiří byl na rozumu nedostatečný a proto dědičkou statků se stala mladší sestra jeho Markéta Salomena provdaná za Jindřicha Slavatu na úkor starší sestry Elišky Kateřiny, která byla pro rodinný poklesek vězněna matkou na hradě Kumburku. Vysvobodil ji Jindřich Otto z Vartenberka, který se s ní dal oddati. Ve sporu o dědictví mezi sestrami rozhodoval soud na zámku v Jičíně. Při něm nastal výbuch střelného prachu dne 1. února 1620. Zahynula Eliška Smiřická, manžel Markétin Jindřich Slavata a 58 jiných osob. Vdova Markéta Slavatová se svým synem uprchla do ciziny před císařovým trestem. (Románově vypsal tyto děje Josef Svátek v knize “Pád rodu Smiřických”).

Další strana.