Železnou kravou se rozumí tíživé a dlouhotrvající závazky. Rčení vzniklo v dobách poddanských, kdy zbožní věřící odkazovali kostelním záduším nejen peníze a pozemky, nýbrž i dobytek, zejména krávy. Pronajalo-li záduší odkázanou krávu některému hospodáři, odváděl z ní jako činži například vosk na svíce nebo poplatek v penězích tak dlouho, dokud krávy užíval. Zhynula-li u něho, platil nájemné potud, pokud neopatřil jiné. Tomuto závazku se říkalo “železná kráva” a zatěžoval některý grunt po několik generací.

Před rokem 1848 žádný rolník na svém nepracoval. Všechna půda byla panská nebo církevní nebo státní. Rolník měl pozemek zakoupený, ale tomu se rozumělo tak, že měl svůj jen povrch země a jeho dědičné užívání, které mohl třebas i zciziti. Dno pozemku neboli “grunt” bylo panské. Proto říkáme těm pozemkům gruntovní, nebo selské nebo rustikální (latinské rus = venkov) a jsou zapsány v gruntovních knihách. Byla na ně uvalena všechna břemena.

Za dědičné užívání gruntovní půdy platil rolník vrchnosti roční peněžní poplatek ve dvou lhůtách, o sv. Jiří dne 24. 4., o sv. Havle dne 16. 10. Kromě toho ještě pracoval pánu buď úplně zdarma nebo za malou mzdu.

Další strana.