OBR. 41 – foto

Narodil jsem se 25/5 1895 v Skramníkách čp. 34. Do obecné školy jsem chodil ve svém rodišti, po vyjití školy šel jsem na řemeslo krejčovské do Prahy. Tam jsem i tovaryšil. V r. 1915 na podzim byl jsem odveden. Z Mladé Boleslavi jsem byl poslán do Vídně k pěš. pl. č. 83; většinou byli u něho Maďaři. Po výcviku jsem přišel do Uher k 71. pluku v malém městečku Sázvároš při rumunských hranicích. S tímto plukem odjel jsem na ruské bojiště. Po několika týdnech, do kterých spadá můj první nezdařený útěk k Rusům, onemocněl jsem tyfem po napití vody v močále. Po lékařském ošetření byl jsem poslán do polní nemocnice, dále do pevnostní nemocnice v Přemyšlu. Po vyléčení šel jsem jako rekonvalescent zpět do Uher a poslán na dovolenou, na zotavenou. Po této uznán jsem byl schopným a zařazen do pochodového praporu. Přišli jsme na rumunské hranice. Na této frontě po několikadenní přestřelce byl jsem zajat Rumuny a odveden do Galace. Hladové útrapy v Rumunsku byly skončeny příchodem M. R. Štefánika, který se svolením vlády rumunské a francouzské odvezl nás do Francie, kde se tvořily čsl. legie. K této výpravě přihlásil jsem se i já asi se 350 kamarády, Čechy, Slováky a několika Srby. Za několik dní odcházíme vedeni francouzským důstojníkem pěšky přes hranice ruské, z blízkého nádraží odjíždíme do Kišiněva, po několika týdnech z Besarabie vlakem do Archangelska, odtud s několika sty ruskými vojáky lodí do Francie. Po několikadenní cestě přijeli jsme do přístavu La Rochelle. Cesta byla nebezpečná, neb ponorky německé zle řádily, ale cesta šťastně dopadla. Za několik dní jsme jeli do Cognacu, kde byly naše pluky formovány. Tam nastává doba cvičení. Já jsem se přihlásil do kursu pro kulomety. Po výcviku odjeli jsme na frontu Alsas-Lotrinskou, kde byly naše první srážky s Němci. Po několika měsících odjeli jsme na slavné bojiště na

Další strana.