„Vesnice Skramníky jest lidmi domácími i vůkolními zvána více Skramník nebo Šramník. Odkud je ten název není známo. Palacký ve svých ‚Dějinách‘ jmenuje obec Skramníky. Ministerstvo vnitra dalo přezkoumati místní jména podle starých listin a vydalo dne 15. února 1921 seznam, v němž jméno této obce píše se správně Skramníky.“ Tak je alespoň zapsáno v obecní Pamětní knize.
Skramníky leží asi kilometr za obcí Žhery. Uprostřed návsi se rozkládá rybník, okolo něhož byly na místě pokácených topolů r. 1887 vysázeny lípy a kaštany a jehož hráz byla vystavěna z kamene.
Na kopci stojí farní chrám Stětí sv. Jana Křtitele. V husitských bouřích i pozdějších válkách byl vyloupen a vypálen. Protože hrozil sesutím, byl r. 1906 zbořen i se zvonicí. Nový kostel byl postaven zcela podle své původní podoby. Gotický presbytář přikryt žebrovou klenbou a loď plochým stropem, věž přistavena k evangelijní straně presbytáře. Na hřbitově při presbyterní zdi odpočívá slavný český kronikář a milčický rychtář František Vavák.
František Vavák, jehož rodná ves Milčice náleží do skramnické farnosti, vypravuje o změně poutního dne ve Skramníkách:
„Na počátku 18. století stal se skramnickým farářem Florián Mikulovský. Aby svým osadníkům názorně naznačil nanebevstoupení Spasitelovo, o svátku Nanebevstoupení přenesl z hlavního oltáře sošku Kristovu na stůl uprostřed chrámové lodi a připevnil ji na motouz spuštěný otvorem z půdy.
Když pak kněz při mši předčítal: ‚Ježíš pozdvižen byl (do nebe)‘, soška pomalu byla tažena ke stropu. Jakmile zmizela ve stropním otvoru, sypáno bylo dolů tenké smažené pečivo na znamení darů a milosti Ducha sv. z nebe sesílaných. Doposud lid v Čechách toto pečivo nazývá ‚Boží milosti‘.
Tento obřad ve skramnickém kostele došel u lidu takové obliby, že na svátek Nanebevstoupení Páně každoročně houfně se shromažďoval ze širého okolí do Skramník. Brzy potom namísto na svátek Stětí sv. Jana Křtitele poutní slavnost konána byla o Nanebevstoupení Páně.“
Svátek má Jaroslav
