| Obecní kroniky | ||
| Kronika Skramníky, List 105 | Strana 210 | Obsah této kroniky |
| Předchozí strana | Další strana | |
Přehled
V “Úředním věstníku” Okresního národního výboru v Českém Brodě v únoru 1948 psal V. Dřevo o pravěkém obyvatelstvu:
Trvale bylo Českobrodsko osídleno v neolitu - mladší době kamenné. Noví lidé přinesli znalost chovu hospodářského zvířectva a pěstování polních plodin. Uměli ocenit jakost půdy, podnební výhody a nerosty. Se zdarem užívali přírodního bohatství země. Jaké kmenové příslušnosti byl
i - nevíme. Rozlišujeme je jen podle pohřbívání a podle keramických výrobků. Nejstarší lid, který u nás po sobě zanechal památky, jest lid keramiky volutové. Nástupcem jeho byl lid keramiky vypíchané, po nich přišel od severu lid keramiky páskové. Posledním lidem doby kamenné byl lid nordický, jímž končí doba kamenná, v níž bylo použito k výrobě zbraní a nástrojů kamene a dřeva, u nás kolem r. 1500 před Kr.Kovy měď a bronz v následující době bronzové, trvající dalších tisíc let, brzy zatlačily kámen. Přišel lid únětický, který má jméno podle prvního objeveného pohřebiště v Úněticích u Prahy. Pohřbíval mrtvé ve skrčené poloze, která je spánkovou polohou primitivních lidí. U koster bývá nádobka na pokrm pro nebožtíka, ženám dávali jantarové a bronzové šperky
. Hroby jejich jsou v naší obci ve větším počtu.Bohatství přírodní přilákalo od Dunaje do Čech lid, jemuž říkáme mohylový podle toho, že nasypával na hrob velkou mohylu 20 m v průměru a až 3 m vysokou. Taková je u Chotouně. Sotva osadil polovinu Čech, již tu byl nový národ, početnější, národ polí popelnicových, zvaný lid lužický. Byl lidem slovanským, zemědělským. Mrtvé spalovali a popel ukládali do popelnic. K nim se druží lid knovízský, jehož popelnice mají jiný ráz. Velké sídliště jejich bylo objeveno u Klučova a žili v našich krajích asi v 8.–5. století před Kristem. Jméno mají podle naleziště v Knovízi u Slaného.
Nastala slavná doba bylanská, v níž výrobky z bronzu dosahují dokonalosti a začíná se objevovat i železo. Po ní následují doby halštatská, laténská (podle naleziště La Tène ve Švýcarsku) s hroby kostrovými, v nichž jsou