Fronta se přiblížila. Z Pruského Slezska z Scholendorfu a okolí přijelo 19 uprchlíků - Němců, “národních hostů”. Byli ubytováni v prázdné 4. třídě ve škole, u Čermáků na výměnku a ve dvoře. S hrůzou přihlíželi, jak u Milčic hloubkoví letci (kotláři) ostřelovali lokomotivy. Když v Praze vypukla revoluce, zapřahali koně a ujížděli. Byli však chyceni a dáni do sběrného tábora.

Velká dějinná chvíle přišla. Za Chotouní po státní silnici valily se sovětské tanky, jejichž dunění bylo slyšeti až sem. Téměř všichni lidé byli za Chotouní vítat naše bratry osvoboditele, kteří odvalili balvan násilí hrozící nás zadusit. Svoboda rodila se pomalu a těžce. Bylo to poupě, které prožívá období krutých mrazů a zimy a na jaře náhle rozpukává v krásný květ - 9. května.

Též u nás slyšeli lidé volání o pomoc pražského rozhlasu. Z bývalých vojínů byla ustavena místní vojenská pohotovost.

Všechno obyvatelstvo bylo svoláno dne 5. května na ustavující schůzi místního národního výboru (MNV). Při ní byl přítomen za ilegální organisaci komunistickou Josef Kubera z Tatců, který vysvětlil program MNV, strana komunistická jmenovala 12 členů MNV a ti byli přítomnými schváleni:

Dne 7. 5. uspořádal MNV sbírku šatstva, prádla, bot a obvazového materiálu (90 kusů a 18 obvazů), dne 8. 5. byla sbírka odvezena autem do Prahy, dne 9. května uspořádána sbírka nová.