Brzy po 28. říjnu 1918 sešla se skramnická omladina k činům. Založila “Kroužek divadelních ochotníků”, koupila divadelní knížky a za vedení mládenců Josefa Bejšáka i Františka Dytrycha sehrála v prosinci 1918 první veselohru “Julinčiny vdavky” na vypůjčeném jevišti. Druhá hra bylo “Jedenácté přikázání”, třetí “Kandidáti ženitby”. Úspěch přivábil většinu mladých hochů a dívek a již čtvrté divadelní představení bylo hráno na vlastním jevišti, které bylo později spláceno z výtěžku her. K skramnickým ochotníkům připojilo se i několik ochotníků ze Žher. Za střídavé režie hrálo se až do r. 1931, kdy pro vzájemnou neshodu se “kroužek” rozpadl.

Druhým hereckým a vzdělávacím souborem bylo “Sdružení katolické mládeže”, jehož členy byla mládež ze Skramník, Žher a Tatců, sdružená Josefem Procházkou z Tatců. Od r. 1925 uspořádala ročně 3-4 divadelní představení, ples, taneční zábavu, výlet a oslavu. První divadelní představení bylo “Neštěstím ku blahu” za vedení Jana Dršky, druhé v r. 1926 “Pytlák Martin”, třetí “K bohu, vlasti a rodné půdě”. Za střídavé režie vzdělávala se katolická mládež až do r. 1937. Výtěžku bylo použito k zakoupení vlastního jeviště, zavedení elektrického světla do kostela v r. 1930 a k založení spolkové knihovny.

Další strana.