Příděl půdy prospěl pracovitým, šetrným lidem, kteří neměli mnoho dluhů. Nejdráže se prodávaly pozemky v letech 1928 a 1929, kdy se prodával korec pole až za 13.000 Kč (parcelace pozemků v čísle 3). V roce 1932 začala nezaměstnanost, pozemky a domy klesly v ceně, a kdo měl domek příliš zadlužený, zbyl mu jen dluh. V dějinách českých bylo již jednou konfiskováno. Po bitvě na Bílé hoře v letech 1621–1623 spojil se Ferdinand II. s církví k vyhlazení kacířského ducha českého. Nedávno okněžněný Karel Lichtenstein byl zplnomocněn, aby zasedl k soudu nad nešťastným národem. Na náměstí Staroměstském v Praze popraveno 27 českých pánů. Byly zabaveny movitosti i statky všech osob, které duchem nebo majetkem svým v době povstání něco znamenali. Do konce roku 1623 bylo prohlášeno více než 600 konfiskací. Z 926 statků téměř 500 bylo konfiskováno: Tři čtvrtiny Čech rozdělili si Lichtenstein, Valdstein, Buquoy, Baltazar de Maradas, Martin de Huerta a sto jiných dobrodruhů s kněžstvem světským i řeholním (jesuité). Židé měli takový zisk, že den bitvy bělohorské označili jako svátek ve svém kalendáři. Kdo není pánem půdy v zemi vlastní, není pánem státu. Proto nařídila vláda česká pozemkovou reformu, aby aspoň část půdy přišlo zpět do českých rukou. (Konfiskace za náhradu, ne bez náhrady jako v r. 1623). V naší obci přišel veškerý příděl, i zbytkový statek do českých rukou. Nelze se divit, že někdo přidělenou půdu neudrží, je snazší bydlit v cizím domě, o který se nájemník nestará, ale je třeba pamatovat také na zadní kolečka.

Další strana.