I do tiché zdejší vesničky našla cestu světová válka. Mobilisační vyhláška volala všechny schopné muže do zbraně.

Během války odešlo ze zdejší obce 38 mužů. Dobrovolníci nebyli žádní. Na přípřež jeli dva dělníci ze dvora s potahy: Kopecký Václ. a Šedivý B. Jako jedna rodina trpící byla v prvních dobách války celá naše obec. Jeden druhému ochotně pomáhal a radil. Během války umřel soucit, zrodila se hamižnost, sobeckost, přetvářka, bezcitnost.

Brzy po prvních vojínech do 40 let byli voláni 40-43letí, po nich voláni všichni na jaře odvedení, a nově odváděni všichni dosud neodvedení do 40 let. Mimo odvody mužů a jinochů konány i odvody koní.

V prosinci 1914 ubytováni ve zdejší obci uprchlíci, polští židé z okolí Tlumacze v Haliči. Asi pět rodin se přistěhovalo a bydlili v panském deputátním domku čp. 36. Žili nuzně, většinou z podpory státní a v roce 1917 vrátili se zase do Haliče. Děti do školy posílali zde málokdy.

Vláda i obyvatelstvo měli strach z nakažlivých nemocí a proto bylo nařízeno očkování všech osob do 50 let. Byl sbírán květ lipový, různé listí k vaření čaje a pro vojíny v náhradu za léky. Nastala nouze o kovy.

V dubnu 1915 provedena sbírka kovů, která vynesla 70 kg různých kovů, hlavně mědi, cínu a olova. V září 1915 sbírána vlna a kaučuk a upisována válečná půjčka pokud možno nejméně.

Byly zavedeny maximální ceny na obilí, soupisy zásob, žňové komise odváděly obilí a brambory obilnímu ústavu ve Vídni, lidem ponecháno jen tolik, aby mohli býti živi, mlíti se smělo jen na mlecí výkazy a v roce 1916 byly zavedeny chlebenky, cukřenky, tučenky a jiné lístky. Co tu bylo před každou rekvisicí tahání pytlů z jedné skrýše do druhé a obyčejně za noci, neboť v této době nevěřil již nikdo ani domácím.