Naše vesnice žila již ve válečné horečce, čím blíže se valila fronta. Občané dělali kryty v polích, schovávali šatstvo, zakopávali cenné věci, obilí a veškeré živobytí, brambory a mouku, neb nevěděl žádný, co se bude dít. Bude zde otevřena fronta nebo ne, přestože Němci kladli stále tuhý odpor, se bojovalo na Slovensku, blížila se fronta k moravským hranicím. Prostě jde v těchto dnech o život každého občana. Přesto už naše vláda byla v Košicích, kde byl vyhlášen 5. dubna již vládní program naší nové republiky. Toužebná chvíle byla očekávána a Němci neměli sil, aby se dále bránili.

Dne 5. května v dopoledních hodinách bylo povstání v Praze, boj o rozhlas, který se rozšířil po celé Praze, stavěly se barikády na okraji Prahy. Dělníci zastavili práci v závodech a připravovali se na bránění matičky Prahy. I naše již zažila prvních dnů revoluční doby 5. května, když jsem šel domů z práce, už čekali někteří občané na kraji vesnice, že přišel dopis od revoluční okresní rady, že obecní správa padá, abych se ujal funkce revolučního výboru v naší obci a čekal na další pokyny.

Další strana.