za jeho přítomnosti poslední rozhodnutí o usmrcení dvou místodržících, a sice Martinice a Slavaty. 23. května, ve středu, vyhozeni jsou Martinic a Slavata z okna kanceláře české, na hradě pražském. K tomu pan Albrecht Jan podněcováním nemálo přispěl a také při vyhazování pomáhal. Že vše to a i jiné činil z lásky ku své vlasti, dokázal později i skutkem; když nastalo nebezpečí vtrhnutím vojska nepřátelského do země, vypravil do pole 1.000 mužů dobré pěchoty s 90ti jezdci bíle a červeně oděných. Nad to zapůjčil stavům k najímání lidu 50.000 kop gr. m.

Pavel Skála ze Zhoře ve svých pamětech na str. 185 tvrdí, že Albrecht Jan Smiřický sám pomýšlel na to, státi se českým králem. Ve vojenském ležení u Budějovic onemocněl hlavničkou a v Praze 18. listopadu 1618 zemřel, nedosáhnuv ještě 24 let. Převezen byl do Kostelce. Albrecht Jan Smiřický byl velikým přítelem a podporovatelem věd a umění. Mnozí učenci věnovali mu svá díla, na př. Jan Kampanus latinskou činohru “Břetislav” a dějepisec Matiáš a Sudetis své dílo historické.

Po jeho smrti nastal spor o dědictví po něm, kterýž pak byl vyrovnán. V jeho pozůstalosti byl Kostelec se statkem Klučovem. Majetek byl ohromný. Ku jmění, které pozůstávalo z různých panství, domů atd., náležely 3 tuny zlata, obsahující 300.000 dukátů a mnoho skvostů. Dle poslední vůle jeho připadly všechny statky Jindřichu Jiřímu, synu Sigmunda Smiřického. Tento následník byl na rozumu nedostatečný, a jeho poručníkem jako nejbližší krevní příbuzný se stal

Další strana.