Lstiboř

Dva kilometry jižně od Klučova se rozkládá obec Lstiboř. Zápis kronikáře ve lstibořské Pamětní knize z roku 1936 praví: „O založení obce Lstiboře není možno dopátrati se žádných zpráv. Dle postavení obce a dle jména, které znělo dříve Elstiboř, možno souditi, že zdejší obec je původu velmi starého.“

Podle ústního podání prý na kopci, na místě dnešního kostela, stával hrad pánů ze Lstiboře. Z tohoto hradu vedla podzemní chodba až do Klučova. Její zbytky byly nalezeny při kopání základů statku pana Purkrábka. Také při kopání hrobek na starém hřbitově u kostela byly nalezeny zbytky základů patřící zřejmě někdejšímu hradu. V knize Českobrodsko a Černokostelecko je zmínka o rytíři ze Lstiboře, též majiteli panství Kounice, která potvrzuje pověst o zmíněném rytířském hradu Lstiboř, jenž se uvádí již v XV. století.

Kostel i hřbitůvek kolem něj sloužily prý po válkách husitských také účelům církve kališnické, jak o tom ještě ve třicátých letech svědčily některé náhrobky opatřené kalichy.

Z Pamětní knihy

Přírodní úkaz

Dne 12. září 1938 kol 22 hodiny viděna polární záře, kterou občané se zájmem pozorovali. Nejprve všichni mysleli, že je to mohutný požár. Teprve poučeni rozhlasem a některými občany poznali, že je to nebeský úkaz, kterému ovšem starší přikládali různé dohady týkající se událostí světových.

Sloučení JZD

Od začátku roku 1959 byla obec zase vzrušená. Jednalo se o spojení s některým družstvem, buď Klučov nebo Žhery. Klučov špatně hospodařil a byl na tom hůře než naše družstvo, zato Žhery vykazovaly daleko větší výsledky než-li naše a klučovské družstvo. Většina členů byla pro Žhery, ale za pomoci Okresního národního výboru bylo usneseno spojit se s JZD Klučov. Bylo rozčarování, ale nedalo se nic dělat, ba i národní výbor připadl do Klučova.

Obec byla nespokojena neb byla zbavena svéprávnosti a bylo ponižující, že sama si nedovedla vládnout ku prospěchu všeho občanstva. Klučov nebyl štěstí, ale nedalo se nic dělat, byli jsme malá obec s 230 obyvateli proti 670 obyvatelům Klučova. A hned nám to také ukázali. Hned po sloučení už stál kočí pro jadrné krmení u Záběhlickových vrat. Oni, co bylo, vše prodali, aby si mohli dáti 3,50 Kč na pracovní jednotku. Teprve jsme viděli, do čeho jsme vlezli. Na obci bylo smutno.