Kronika Žhery, strana 11

Obecní kroniky
Kronika Žhery, List 6	Strana 11	Obsah této kroniky
Předchozí strana	Další strana	Jdi na stranu:

OBR. 46 – vlepen pamětní list k odhalení desky na rodném domě Františka Kvapila

Část Str. 11

Žhery. 6. října 1935.

(Pamětní list k odhalení desky na rodném domě Františka Kvapila.)

OBR. 47 – František Kvapil, český básník a spisovatel

Život a dílo

František Kvapil narodil se 16. února 1855 ve Žherách u Českého Brodu. Do obecné školy chodil ve Skramníkách a gymnasium vystudoval v Praze, kde konal též studia universitní. Po universitních studiích působil nějakou dobu jako středoškolský profesor v Jičíně, později se stal ředitelem kanceláře Musea království českého. V letních měsících bydlíval ve Skramníkách, kde je též pochován selský písmák František Vavák, rychtář z Milčic. Zemřel v Praze 19. října 1925.

František Kvapil byl významným členem básnické družiny Lumírovců a vynikajícím průkopníkem česko-polské vzájemnosti. R. 1878 vystupuje mezi básníky almanachu Máje a stává se u nás horlivým propagátorem literatury polské. Jako básník dává české literatuře několik knih veršů. Jsou to krásné “Zpěvy knížecí” (1883), upomínající na dávné ruské báje, a knihy procítěné lyriky: Zaváté stopy (1887), Výstavní táčky (1891), Když kvetly máky (1906), Žalmy přítomnosti (1918), Bělohorské melodie (1918) a Květy na sněhu.

Nejmilejším oborem jeho studií byla literatura polská. A z tohoto oblíbeného básníkova studia vznikly tři cenné knihy: Ženy a milenky slovanských básníků, Životem k ideálu a Modré ostrovy.

Veliký význam měla však i překladatelská činnost Františka Kvapila. Českému čtenáři dostala se do rukou právě jeho zásluhou vynikající díla literatury polské, jako Mickiewiczova Gražyna, Krasińského Nebožská komedie, Slowackého Beatrice Censi, Asnykova Poesie a dva obsáhlé výbory z moderní poesie polské.

Záslužná literární činnost a horlivá propagační práce pro myšlenku sblížení národů slovanských zajistily Františku Kvapilovi navždy čestné místo v dějinách české literatury i v našem životě národním.

Část Str. 11

OBR. 48 – rodný dům Františka Kvapila ve Žherách

Jozef Miškovský:

Z kroniky rodného básníkova statku

O vsi Žheřích jsou staré zmínky, neboť obec bývala poplatná kapitole Vyšehradské. Odtud je první zmínka z r. 1339. Část vsi koupil r. 1502 Slavata z Chlumu a ta patřila ke Kostelci do r. 1850. Za to děkujeme zapsání vsi v registrech kosteleckých r. 1562. Ale úplnější je popis v urbáři o sto let později, v kterémž čase i další část, z dílu plaňanského pánů Mírků ze Solopisk, byla připojena ke Kostelci.

Tu v urbáři z r. 1677 čteme již o rodném básníkově statku: “Vejjezdní grunt (z něhož se jezdívalo na robotu) za Smiřických se 2 lány, však dle vyměření 16 kop 37 záhonů, Jiříka Kvapila. Studnice při něm s dostatkem vody. Sklípek klenutej, malej, podzemní. Rolí orných 72 korce. Štěpnice se 4 štěpy (tj. štěpovanými stromy, nikoli jen jabloněmi) a ostatek pro trávu za 3 záhony. Louka společní s Pavlem Hrozným. Ohrádka pro trávu a pro předivo. Rybníček slove Poustka pro drůbež pernatou (nikoli pro ryby, jež zvány též drůbeží), pramen z něho vychází dolů pod ves ke Škramníku, nyní přes cestu skrze hráz do rybníka Žherského. Ouroku platí obojího (o sv. Jiří a Havle) po 5 kopách míš. Slepic odvádí 12. N. B. od toho gruntu jest odprodáno rolí orných za předešlých hospodářův k záduší Bylanskému bez ourokův 40 záhonův.”

A ještě jednou, o 100 let později, se podívejme na básníkův rodný grunt. Tu nalézáme v jozefinském katastru již domy číslované, velmi praktický vynález. Na numeře 1. sedí vdova Kvapilka, nepraví se jakého jména křestního (doplněno ručně: Barbora). Tehdy, r. 1785, měřil statek 66 jiter 775 sáhů v 19 kusech, přibližně tolik, co měl před sto lety, kdy tu ještě stával dvůr. Ta vdova byla asi básníkova prababička.

Tuto hrst z rodné básníkovy půdy přináší na jeho rov kronikář. Věčnou památku si pěvec zabezpečil sám.

Část Str. 11

OBR. 49 – letní sídlo básníkovo ve Skramníkách

F r a n t i š e k K v a p i l:

Víc nechci být...

Víc nechci být, než rosa v květu,

když pad’ v ni slunce zlatý žár:

tak schyl se krása k mému retu,

v sny žití tkej a v duhy tvar.

Hrsť plnou růží, zralých klasů,

a v duši slunných písní keř,

chci s osudem jít do zápasu,

dím každému: Jen miluj, věř!

Pták na hlohu, jenž perly střásá,

trs malin, hvozdů temných zrak

mně věčné krásy hymmem jásá,

všem volá: K hvězdám, do oblak!

To k blahu stačí, když zřím, v září

jak v hnízda padá květ a třpyt,

v mém srdci víno lásky hoří,

chci milovat, chci pět a snít!

Nechť bouře hřmí, nechť strhne v letu

nám růže vichr, věště zmar,

víc nechci být, než rosa v květu,

když pad’ v ni slunce zlatý žár.

“Zaváté stopy”.

Část Str. 11

OBR. 50 – deska na básníkově rodném domě podle návrhu prof. J. Znoje

Mír! – Slyším z dáli jitřní hlahol zvonů.

Mír! – Volá s nebe anděl, v oku žár.

Mír! – Odpovídá mu vzdech milionů.

Buď klet, kdo sije v lidstvo zášť a zmar!

F r. K v a p i l.

Část Str. 11

Kvapilův rod (viz poslední str. této knihy)

1. rodina	Kvapil Václav (I.) hospodařil na gruntě v Plaňanech asi od r. 1495 do r. 1530.
2. rodina	Kvapil Jan (I.), syn, hospodařil na gruntě v Plaňanech od r. 1530 do r. 1548. Zemřel v 51 letech.
3. rodina	Kvapil Jiřík (I.), syn, hospodařil na gruntě v Plaňanech od r. 1548 do r. 1585.
4. rodina	Kvapil Bartoloměj (I.), syn, hospodařil na gruntě v Plaňanech od r. 1585 do r. 1617.
5. rodina	Kvapil Jakub (I.), syn, hospodařil na gruntě v Plaňanech od r. 1617 do r. 1623, grunt vypálen 24. června 1623, proto jej prodal a koupil grunt v Hořanech od Jana Lamberta, na němž hospodařil do roku 1640.
6. rodina	Kvapil Matěj (I.), syn Jakubův, hospodařil na gruntě v Hořanech od r. 1641 do r. 1678. Měl 3 syny. Jan nastoupil v Hořanech, Jiříkovi koupil otec s Pavlem Hrozným ze Žher dne 13. 6. 1663 grunt ve Žherách (nyní č. 2) od Václava Pinkasa.
7. rodina	Jiří se oženil s Lidmilou Hroznou. Měli 9 dětí. Jiří II. zemřel r. 1714, manželka Lidmila, dcera Pavla Hrozného, zemřela r. 1718. Pavel Hrozný, o němž byla zmínka, vystudoval ve Vídni a soudil se s lichtensteinskou správou o grunt v Žherách. Dostal náhradou dvůr Žherský č. 5, od něhož část pozemků přidělili ke dvoru v Skramníkách. Zůstalo 187 korců. Dvůr byl připsán Anně, nejstarší dceři po Martinovi Hrozném, která se pak provdala za Jana Kvapila, syna Jiříka II. Kvapila.
8. rodina	Jan II. Kvapil byl oddán 18. 1. 1692 s Annou, dcerou Martina Hrozného. Měli 8 dětí.
9. rodina	Kvapil Jiřík (III.), majitel čís. 5 a čís. 2, se narodil 1. 1. 1698 v Žherách. Oddán byl s Ludmilou Horelovou z Plaňan r. 1731. Měli 3 děti. Kvapil Jiřík III. zemřel ve 40 letech dne 10. 12. 1738. Vdova Ludmila se provdala za Jiříka Čermáka, souseda z Peček. Hospodařili v Žherách, a když syn Jakub dospěl, odevzdali mu dvůr (nyní č. 5) a sami hospodařili na gruntě č. 2.
10. rodina	Kvapil Jakub (II.), majitel dvora č. 5, se narodil r. 1738, oddán s Barborou Boháčkovou z Vrbčan. Narodilo se jim 11 dětí.
11. rodina	Jan, nejstarší syn, oženil se s Ludmilou, roz. Novákovou z Křenic. Obdržel od své matky dvorský grunt č. 5 ve Žherách. Měli 10 dětí.
12. rodina	Matka koupila od svého švagra Jana Váni grunt čp. 1 ve Žherách, do něhož přesídlila a tam hospodařila. Syn Jakub (III.) obdržel od své matky tento grunt. Oženil se r. 1795 s Kateřinou Novákovou z Přistoupimě. Měli 14 dětí.
13. rodina	Kvapil Jakub (III.) postoupil grunt synovi Václavu, nar. r. 1800, který se r. 1827 oženil s Annou, roz. Novotnou z Poříčan. Narodili se jim synové Josef r. 1829, Jan r. 1836, Václav r. 1847 a František 16. 2. 1855, básník, o němž je řeč na předchozí straně. S druhou manželkou Marií, roz. Novákovou, měl dceru Antonii r. 1864.
14. rodina	Grunt č. 1 dostal Kvapil Václav, oženil se s Barborou, roz. Hladíkovou. Měli dceru Boženu, která se r. 1900 provdala za Bohumila Fantu ze Sedlce. Kvapil Václav zemřel 12. 12. 1908 (poslední na č. 1).
15. rodina	Grunt č. 5 dal Jan synovi Matějovi a Barboře Hrachovinové, tito synu Janu a Marii Prokůpkové.
16. rodina	Jejich dcera Růžena si vzala Frant. Kašpara z Poříčan (měli grunt č. 5 a krčmu č. 6).

Bývalí hospodáři v Žherách Václav a Marie Kvapilovi koupili v Skramníkách domek na výměnek dne 3. října 1874 (Václav zemřel 15. 8. 1887, Marie 29. 7. 1912). Jejich syn, básník František Kvapil s chotí Boženou, roz. Justovou, domek zdědili dne 29. 6. 1895. Byl jejich letním sídlem. Prodali jej dne 11. 3. 1925 a bydlili trvale v Praze.

Dne 10. srpna 1925 zemřela jeho choť Božena, dne 19. října 1925 odešel sám. Jejich dcera Božena, akademická malířka, zemřela v květnu 1938 neprovdána. Všichni byli zpopelněni a urny uloženy na Olšanech blízko starého krematoria. Malý synek Ilja - druhý květ jejich života - je pohřben v Skramníkách.

Další strana.