Alšův přítel, který vyzdobil sgrafity sto domů a pražskou hospodu “U Fleků”. V žherské kapli je jeho sv. Václav na bílém koni, v skramnickém kostele obraz Stětí sv. Jana a v této pamětní knize obraz oráče u pluhu, jehož provází čtyřverším. Ta čtyřverší, velmi často žertovná, provázela velký počet jeho obrazů do světa. Mnohá z nich znal zpaměti a uplatnil ve vhodnou chvíli při večerní hodince. Namaloval na 3 000 olejových obrazů.

Narodil se 7. října 1865 v Praze na Žofínském ostrově, kde jeho otec, inženýr, byl ve službách obce. Tam započala jeho “umělecká dráha”, neboť jako malý kluk pomalovával zdi a ploty k nelibosti domácích pánů a hlídačů. Po studiu na reálce studoval architekturu na technice, malířství na malířské akademii, procestoval Čechy, Německo, Italii, vrátil se do Prahy a oddal se cele umění. Často se stalo, že daroval obraz, když viděl zájem a obdiv a poznal, že darem způsobí velkou radost.

V tanečních hodinách v Praze poznal Márinku Čermákovu ze Žher, ale celých 14 let museli na sebe “čekat”, než jim dal pantatínek r. 1897 svolení k sňatku. Chtěl pro svoji jedinou dceru sedláka, protože byla ze selského rodu Kvapilova-Čermákova a spřízněna s rodem milčického písmáka Vaváka. Pantatínek Čermák hospodařil na 30 ha statku do r. 1907, za 2 roky zemřel a mladí dali statek do pachtu. Odstěhovali se do Prahy. Koupili si od malíře Klusáčka dům “U malířů” v sousedství hospůdky “U zlaté studně”, ale na statek se vraceli každoročně, neboť si ponechali obytné stavení. “Pajmáma”, jak jí žertovně mistr říkal, přijížděla již v květnu, mistr v srpnu nebo v září a zůstávali do pozdního podzimu. Mistr byl vždy veselým a duchaplným společníkem i hostitelem svých pražských přátel, mezi nimiž byl i slavný malíř Mikoláš Aleš. Týž prohlédl o posvícení v r. 1902 starý kostel v Skramníkách a jeho portál zvěčnil na svém obraze. Manželství Novákových zůstalo bez dětí.

Mistr se zájmem sledoval osudy sousedů, často jim poradil i pomáhal. Ať to byl podruh či sedlák, každého měl rád a také všichni žherští občané ho milovali. S každým si promluvil po jeho: se sousedy rozšafně a žertovně, s pajmámami byl samý smích, děvčátkům psal veršíčky do památníků a pro kluky měl pohotově nějaké čtveráctví. V roce 1939 zemřela jeho manželka, pohřbena v Skramníkách. Od té doby žil v Praze, odkázán na cizí pomoc, zemřel 16. ledna 1944 ve věku 79 let, pohřben na Olšanech za doprovodu svých pražských i žherských přátel. Na žherské kapli vlál černý prapor.

Další strana.