V roce 1916 byly zavedeny lístky na mouku, chléb, cukr, tuky, maso a brambory, zkrátka byla zavedena válečná bída s nouzí a hladem. Obilí, brambory a dobytek bylo odváděno zásobovacímu ústavu ve Vídni, občas byly prohlídky za účasti četnictva a nucené rekvisice, vše bylo odebráno za nízké ceny, jimž se říkalo maximální. Samozásobitelé mleli obilí na mlecí výkazy. Během války vznikl obchod výměnný. Lidé z měst přinášeli poslední své látky, prádlo, zlato, hřebíky, řemeny, obuv za trochu potravin. Uhlí nebylo, pivo nebylo, už i děti strádaly hladem a zimou a šířila se tuberkulosa. V polní práci pomáhaly děti a zameškávaly školu, ty větší na 40 %. Lidé pracovali za živobytí, vznikaly krádeže na polích, v bytech, na drahách; vznikl mravní úpadek.

Provolání Národní rady československé vyhlášené 29. října četl každý. Vlévalo do srdce novou radost, víru v krásnou budoucnost. Ó, ta radost dětí, žen, rodičů, když se vraceli jejich milí z války. Přijížděl každý na svou pěst.

Nevrátili se:

Lhoták František, byl zajat, v Rusku se oženil a našel si tam nový domov.

Alt Václav, nar. 25. 4. 1895, rolnický syn z č. 9, padl u Lucku 6. 9. 1916.

Chloupek Jan, nar. 27. 2. 1894, vychován u cizích lidí v Žherách, před válkou odešel jako zeměděl. dělník do Chotutic, padl na ruské frontě.

Kvasil Josef, nar. 25. 11. 1872, zemědělec, domkář v č. 7, cestář, byl zajat na ruské frontě, v zajetí zemřel.

Kašpar Miloš, nar. 24. 11. 1894, odešel před válkou s matkou do Brodu, zemřel v ruském zajetí.

Nehasil Jan, nar. 16. 5. 1877, zemědělský dělník z č. 19, nezvěstný z ruské fronty, nevrátil se.

Další strana.