Stěhování národů v 2.–6. století po Kr. vyznačuje se neklidem, obdobím neustálého doplňování sídel, kdy obyvatelstvo roztříštěné na řadu kmenů zápasí o sebezáchranu a nadvládu. Dějepisci ji jmenují dobou “Starých pověstí českých”, naznačující spory mezi kmeny jako spory mezi bratry Chrudošem a Šťáhlavem. V 6. století zaujímají Slované v Evropě tak veliké plochy, že je nemožné, aby v krátké době tato území zalidnili z malého prostranství v Zakarpatí.

Naši krajinu osídlili Zličané, jejich knížectví bylo od řeky Sázavy na sever k Labi a na východ za řeku Labe. Knížecím hradem byla stará Kúřim. Za Přemyslovců, po odstranění kmenových knížat, byly Čechy rozděleny na 52 župy. Knížectví Zlické bylo rozděleno na dvě župy: na župu kouřimskou a župu libickou s hradem Libicí. Posledními knížaty knížectví Zlického byli Radslav, podmaněný knížetem Václavem a Slavník, jehož rod byl na Libici vyhuben dne 28. září r. 996 Vršovci.

Sídliště Skramník dostalo úkol strážný a obranný. Byla zde vystavěna tvrz opevněná hliněnými valy. Píše o nich prof. Dr. Píč v knize “Archeologický výzkum ve středních Čechách”, str. 19: U Škramníka donedávna býval dvojí val s příkopy, který od bývalého rybníka téměř poloobloukem se táhl až ke stráni nad vesnicí, obepínaje prostoru asi 20 korců, na kteréž stojí kostel se hřbitovem a farou, škola a dva domky. Val ten snesen byl z příčin hospodářských tak důkladně, že sotva stopu jeho lze znamenati. Dle svědectví těch, kdo jej rozkopávali, býval na dva sáhy vysoký. Před obojím valem byl příkop. Vyvýšený břeh před zevnějším příkopem ještě jest znatelný. Celá prostora napříč mezi valy obnáší asi třicet kroků. Vyptávajíce se s p. Waňkem na nálezy na bývalém hradišti, vyzvěděli jsme, že před školou nalezeny byly nádobky v podobě oněch, které se na našich hradištích a při kostrách z X. a XI. věku nalézají (z nich jedna rozbitá ve škole se zachovala), a byli jsme uvedeni

Další strana.