Ve válkách husitských dostala se fara do rukou husitských, poněvadž páni Slavatové z Chlumu a Košemberka byli také pod obojí. Později i páni ze Sušic, vlastníci panství, byli také pod obojí. Možno souditi, že až do doby pobělohorské byl kostelík pod obojí, nebo zpustlý. Z kněží pod obojí se připomínají Jiřík roku 1531, Severin roku 1552.

Po bitvě bělohorské odevzdána farnost Poříčanská ku správě fary Skramnické, patřící ku panství Černokosteleckému.

Všichni kněží pod obojí museli této doby fary opustiti, nařídil císař Ferdinand II. Fara Poříčanská zůstala opuštěná. Vše zpustlo, ku obsazení far katolického kněžstva nebylo.

Roku 1695 jest zapsáno, že věnoval na obrazy v kostele v Poříčanech nějaké peníze (obnos zapsán není) soused Jiří Vondráček z Klučova a desku dřevěnou, na kterou byla provedena umělá malba obrazu. Není uvedeno jaký obraz a kdo jej maloval. Tento Jiří Vondráček z Klučova jest zapsán, že byl kostelníkem v Poříčanech. Tu dobu se vedou v zápisech kostelníci tři.

Nějaké staré matriky z těchto dob v Poříčanech nejsou. Ve Skramníku se nacházejí matriky od roku 1664 do roku 1740.

Zde jest mezera, a poněvadž vedení matrik v Poříčanech začíná až od roku 1770, trvalo to asi velmi dlouhou dobu, než se to vše našlo a uspořádalo.

Nový kostel Poříčanský byl vystavěn ve své nynější podobě za kněžny Savojky, majitelky panství. Postavil jej Vojtěch Budil, stavitel z Černého Kostelce. Stavbu vedli jeho synové František a Antonín. František studoval bohosloví a stal se v roce 1754 prvním farářem církve ř.-katolické na novém kostele. Zemřel zde na faře roku 1772.