Myslivci

Myslivost v Klučově její vznik a vývoj

První zmínka o organizované myslivosti je v klučovské kronice datována rokem 1850. Kronikář zaznamenává, že pan Matěj Homola, zemědělec z č. p. 8, zaplatil za „pachtovaný revír“ od sousedstva celkem 12 zlatých 30 krejcarů. Spolu s panem Homolou myslivost provozovali i někteří místní zemědělci. Tento stav, kdy revír najímal jednotlivec – hospodář a ostatní, většinou dobře situovaní sedláci byli něco jako stálí hosté, trval až do roku 1948. Posledním nájemcem honitby byl pan Čermák, rolník z č. p. 10. V roce 1948 dostala myslivost zcela jiný charakter. Vznikla tzv. „Honební společenstva“, která umožnila provozovat právo myslivosti širokým vrstvám občanů všech povolání. Vyvrcholením těchto přeměn byl rok 1950, kdy rozhodnutím státních orgánů bylo odebráno „povolení používat lovecké zbraně“ všem místním zemědělcům, kteří se již nikdy k provozování myslivosti nevrátili. (Byli to p. Aldorf, Čermák, Holub, Martin a Židlický). Tímto rozhodnutím byla uzavřena stoletá etapa vývoje myslivosti od dob, kdy toto právo měla pouze šlechta. Byly to doby ve srovnání se současností a pro dnešní chápání myslivosti a lovu idylické. Nepořádaly se kruhové hony za široké účasti lovců jako je tomu dnes. Byly to jenom tzv. „šoulačky“ nebo „naháňky“, kdy se zvěř neuzavírala do kruhové pasti a měla daleko větší možnost úniku. Z lidského hlediska – zřejmě morálnější způsob lovu. V polích členěných na malé parcely s pestrou paletou různých kultur měla zvěř příznivější podmínky života, a proto i „zazvěření“ bylo značné. Myslivci věnovali své zábavě většinou jen nedělní odpoledne, ale nikomu nevadily i samostatné toulky revírem i odstřel 1 – 2 kusů zvěře podle své potřeby. Inu jiná doba – jiní lidé – jiné mravy a zvyklosti.

Po roce 1948 dostala myslivost jiný náboj – jiný systém. Honební společenstva byla daleko početnější, provozování myslivosti dostalo jiný charakter. Postupně se více organizovala péče o zvěř. Organizace lovu vycházela z přísných pravidel a starých zvyklostí, které byly pro tuto činnost v Čechách na vysoké úrovni. Pro klučovskou myslivost je příznačné období, kdy předsedu honebního společenstva dělal místní řídící učitel pan V. Dřevo. Dobrý organizátor a znalec mysliveckého práva. Pro období po roce 1960 je charakteristické kolísání stavu zvěře – úkaz do té doby neznámý. Nezadržitelně klesaly stavy koroptví – dříve nejhojnější lovné zvěře, klesaly rychle i stavy zajíců. Nepomohlo ani jednorázové vypuštění 300 koroptví v roce 1959. Přišla léta, kdy bylo nutné v zájmu udržení alespoň minimálních stavů od odstřelu zajíců a koroptví úplně upustit. Stavy zajíců se pak v některých letech značně zlepšily, ale koroptve téměř vymizely. Od 50. let přišlo období rozšíření bažantů, které vyvrcholilo v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy byl bažant nejrozšířenější lovnou zvěří v klučovské honitbě. Tuto kapitolu musíme uzavřít zjištěním, že dnešní stavy lovné zvěře ve srovnání s minulostí jsou minimální, přes veškerou péči, která se tomuto problému věnuje. Zřejmě je to daň chemizaci zemědělství a zejména pak znečištěnému ovzduší, které mění životní podmínky zvěře a ovlivňuje i složení a strukturu rostlinných společenství. Svůj vývoj měla klučovská myslivost i z organizačního hlediska. V souladu s tendencí zvyšovat koncentraci došlo i na myslivost a v roce 1958 se místní sdružení sloučilo s Liblicemi a vznikl velmi pěkný revír Klučov – Lstiboř – Liblice. K dalšímu slučování pak došlo v roce 1981 o sdružení Chotouň – Chrášťany – Bylany – Skramníky – Žhery. Podle názoru dobrých hospodářů však i koncentrace myslivosti má svou optimální úroveň, kterou není dobré překračovat.

Několik slov závěrem: „Myslivec“ a „lovec“ nejsou slova stejného významu. Myslivec je více chovatel a tvůrce životního prostředí než lovec – střelec. Funkce myslivosti vychází ze zásady, že člověk je součástí přírody a jeho poslání je udržovat rozumnou rovnováhu druhů. Je-li výsledkem naší činnosti nerovnováha, kterou zaviníme svým jednáním, děláme to špatně. Dnes je myslivost více souborem povinností, než druhem zábavy a relaxace. Naším úkolem je předat příštím generacím myslivost ve stavu, který byl pro tuto oblast v minulosti charakteristický. To zajistí jenom dobrá práce lidí, kteří myslivost provozují.

Myslivecké sdružení Šembera

Myslivecké sdružení Šembera se sídlem v Klučově má 40 členů. Starají se o zvěř a vysazují nové stromky. V zimě má každý člen přidělen určitý úsek, kde zvěř zakrmuje.

Rozpadem celého spolku na několik organizací nemáme v této době klubovnu, která by nám umožňovala scházet se častěji, výroční schůze se konají v Liblicích na hřišti. Každoročně v klučovské sokolovně pořádáme Myslivecký ples, který je nejhezčí v naší obci a bývá hojně navštěvovaný. Výzdoba sálu připomíná pobyt v lese a bohatá tombola je skvělým bodem celého plesu.

Zvěř z našich honů pomalu mizí, ale doufáme, že se její stavy zase naplní.