Obecní kroniky | ||
Kronika Klučov 1950-51 | Strana 108 | Obsah této kroniky |
Předchozí strana | Další strana |
Vojenské německé hlídky stály v budkách brzdařů a střílely po každém, kdo vylezl nahoru vozu a chtěl vyskočiti. Z Poříčan do Úval jich zastřelily několik. Druhý den četnické hlídky pátraly zde a podél celé tratě, zda se zde neskrývá nějaký utečenec. Nenašly a nechytily žádného, až později lidé mezi čtyřma
očima se svěřovali, že viděli utečence, ba že mu poskytli kus chleba i oděvu.Po vánocích 1944 přišli do Poříčan tři mladí uprchlíci z takového transportu, kteří v Lounech utekli při převážení z tábora osvětimského a dík dobrým lidem, kteří jim darovali kusy oděvu na přestrojení, aby nebyli nápadní v tom pruhovaném obleku, dali jim potravu a tak umožnili jim návrat domů. Jeden byl syn Aloise a Anny Petrových - Václav Petr, dnes strojvůdce st. drah. Dva byli Moraváci od Olomouce, oba se šťastně dostali do s
vých domovů po skončení okupace. Ukrývali se v domku manželů Petrových, většinou na půdě, později i naši četníci se o nich dověděli a mlčeli. Byli zde až do konce okupace a na volání Prahy o pomoc šli do řad jejich na pomoc při vyhnání okupantů, zdatně pomáhali.Nálet a házení bomb
Na květnovou neděli 1945 v odpoledních hodinách bylo slyšet od východu velký hukot letounů. V obci byl poplach, lidé se ukrývali, kam mohli, většinou utíkali z vesnice ven do polí. (Píši tuto událost jako očitý svědek, jak ve zd
ejší obci, tak i v Praze a okolí.)Od obce Hořan letěly dva proudy letounů. Nebyly vysoko, neb bylo vidět i lidi v letadlech. Většinou to byly letadla bombardovací, provázené stíhačkami. Dle barev a značek byla to letadla anglická a americká. Jeden proud si to namířil přes obec, druhý větší letěl přes pole na Záhabří, přes obecní hřbitov, státní dráhu, pozemky na Pavidlách a přes Kounickou stráň směrem na Prahu - napočteno ke stu letounů.